x
Rádi vám fungování UKEN přiblížíme, probereme možnosti vašeho členství a míry zapojení a zkonzultujeme vaše očekávání.
Vyplňte prosím formulář níže, do dvou týdnů se vám ozveme. Prohlédněte si také podrobnosti k členství.
3. 10. 2024
Michal Svoboda získal zkušenosti v energetice v Česku, jako manažer skupiny ČEZ, i v zahraničí, kde viděl, jak funguje komunitní energetika. Právě té se dnes věnuje v jeho rodném Varnsdorfu. Zastává funkci energetického manažera v MAS Český sever, vede projekt Obec 2030 a je hlavním energetickým konzultantem Sdružení místních samospráv ČR. K rozhovoru nás v UKEN ale inspirovalo především to, že je také hlavním autorem příručky „Doporučení pro obce: Jak na komunitní energetiku”, kterou nedávno vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj.
V úvodu příručky tvrdíš, že komunitní energetika je reálným nástrojem rozvoje regionů. Můžeš přiblížit, co tím myslíš?
Na komunitní energetiku se dívám z pohledu energetického manažera naší Místní akční skupiny Český sever, která sídlí ve Varnsdorfu. To znamená v Ústeckém kraji, transformačním regionu v Sudetech. U nás vyloženě netrpíme hlady, ale když zajdete do supermarketu, vidíte, že lidé nakupují hlavně podle toho, na co mají, ne podle toho, co by zrovna chtěli. Na tyto lidi primárně myslím, když tvrdím, že komunitní energetika jim otevírá odvětví, kde byli zvyklí jen platit a nikdy je ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak.
Pro nás jako obyvatele Sudet je to možnost, jak vzít energetiku do svých rukou a s ní spojené ekonomické toky. Upřímně neznám lepší program pro rozvoj regionu.
Jezdí k nám politici ze všech různých stran, slibují hory doly, ale nic reálnějšího jsem od nich zatím neslyšel. Tedy kromě Elišky Olšákové, která jako předsedkyně Sdružení místních samospráv za komunitní energetiku vytrvale bojuje v Poslanecké sněmovně.
A ta energetika, decentrální, komunální, komunitní, občanská nebo jak jí budeme říkat, může tím reálným programem být, pokud ji dobře uchopíme.
.png)
To je hodně pojmů naráz, co si pod nimi má člověk představit? Jaký je třeba rozdíl mezi komunitní a komunální energetikou?
To je dobrá a velmi specificky česká otázka. Komunitní energetika představuje úplně nový systém přemýšlení nad energetikou, kdy si maximum energií, hlavně elektřinu a teplo, dokážeme vyrobit a spotřebovat na jednom místě.
Znamená to maximální soběstačnost nikoliv jen v celonárodním měřítku, ale na úrovni regionů, mikroregionů, měst, obcí, svazků obcí…přesná definice tady není nutná.
Pokud máme výrobu a spotřebu na jednom místě, tak proč by to mělo patřit někomu, kdo v tom místě nežije? Je to i o vlastnictví celého systému, primárně zdrojů energií, ale i na evropských případech se ukazuje, že u toho nemusíme vynechávat ani distribuční sítě, což se mimochodem začíná dít i v Česku. Příkladem jsou třeba Horní Jiřetín, Mikolajice nebo Litultovice.
Komunitní energetika je nový nástroj k tomu, abychom si do svých rukou vzali něco, co nám v té lokalitě patří. Komunitní, komunální, lokální, občanská, pro mě není tolik důležité, jak tomu budeme říkat. Důležité pro mě je, abychom si po letech komunismu a centrálního plánování zvykli na to, že můžeme dělat i něco tak technologického, jako je energetika, částečně či zcela sami.
V Česku budou hnací silou komunit právě obce, což je na evropské poměry nestandardní.
Proč se tak děje a vidíš nějaké přínosy toho, že právě obec je tahounem místního energetického společenství?
Role obcí a lokálních samospráv, starostů a starostek je v Česku velmi silná. Navíc máme rekordní počet obcí na počet kilometrů čtverečních. Zároveň ale platí to, že když starosta či starostka něco udělá, místní je následují. Mají silnou autoritu a důvěru. Věřím tomu, že když se progresivní starostové a starostky chytnou myšlenky komunitní energetiky a začnou s tím pracovat na obecním majetku, místní se brzy přidají.
Ono se to už děje i v praxi, jako energetický manažer s těmi obcemi pracuji a řekl bych, že dobrá třetina českých starostů a starostek je opravdu progresivních a odhodlaných energetiku řešit. Důkazem třeba je, že si řada obcí za poslední rok a půl nechala zpracovat energetickou koncepci.
.png)
Píšeš to v příručce, ale měl bys rovnou pár základních doporučení, kde a jak mají starostové a starostky začít?
V první řadě radím: Srovnejte si cvičky!, jak řekl Miroslav Tyrš. To znamená získat si přehled o tom, kolik energie se na obecním majetku spotřebovává a proč. Garantuju vám, že už jen tím zjistíte, kde všude můžete ušetřit. Když to budete dělat pravidelně, začnete to srovnávat a měřit, tak už zavádíte energetický management. Takhle jednoduché to je.
Pak přichází na řadu plánování a realizace úspor. V Sudetech na tom obecně nejsme s energetickou náročností moc dobře, budovy máme spíš v horším standardu. A až poté dává smysl pustit se do vlastních energetických zdrojů, především fotovoltaiky a akumulace.
Podle mě obce nemusí hned zakládat energetické společenství, to má smysl, když už máte vlastní zdroje a ty má zatím jen opravdu málo obcí. Proto jim doporučuji jít nejprve přes režim aktivního zákazníka, což je taková zjednodušená komunita, a vyzkoušet si to na obecním majetku.
Díky tomu se naučí, jak to celé funguje, a ve vztahu k občanům nic neriskují. Prostě šetří na svém majetku. A za 2–3 roky budou vědět, že je ten systém funkční a mohou říct občanům, ať se ke sdílení připojí.
.png)
Je škoda, že stát nepodporuje více různých zdrojů, a dotuje se hlavně fotovoltaika. Nic proti ní nemám, naopak, ale uhelné zdroje jen soláry nenahradíme. Potřebujeme větrné elektrárny, využívat biomasu, geotermální energii, mikro vodní turbíny a hlavně odpad. Dohromady nám to dá racionální energetický mix, který můžeme sdílet mezi sebou.
Vidíme, že se to už i reálně děje. Narážíš přitom na velmi důležitou věc a sice, že lidem musíme dát důvod, aby komunitní energetice mohli důvěřovat. Tvoje příručka zároveň ukazuje, že spousta příkladů už funguje. Pokud bys z nich měl vybrat tři favority a přiblížit je, jaké by to byly?
Ta příručka na příkladech dobré praxe vlastně staví. Jako manažer Obce 2030 se na ně primárně zaměřuji a sbírám je po celém Česku dost rafinovaným způsobem – vyhlašuji soutěž, ať se mi samy hlásí. Dneska jich máme už stovky a musím říct, že si v ničem nezadají s projekty v Evropě, které jsem navštívil, a že jich bylo mnoho.
I české projekty jsou inspirativní pro západní země, třeba pro Německo či Rakousko. My tu lokální energetiku z technologického pohledu opravdu umíme, v tom za Evropou nikterak nezaostáváme.
A ty konkrétní příklady?
Musím zmínit Kněžice, protože v naší bublině jsou superstar a měly by být součástí učebnic pro základní školy.
Každé dítě v Česku by se mělo dozvědět o tom, že tady existuje ze světového pohledu naprosto unikátní perla a sice plně soběstačná vesnice, která ze surovin posbíraných z okolí, vyrobí dostatek elektřiny i tepla pro všechny svoje občany.
Je to až neuvěřitelný technologický, ale vlastně i občanský a osobní příklad starosty Milana Kazdy, který energetiku v Kněžicích „vyřešil“ už dávno předtím, než jsme tady vůbec začali debatovat o nějaké decentrální energetice. A dnes se mu investice do projektu už i vrátila.
Na druhou stranu, nečekám, že se v Česku najednou ze všech obcí stanou Kněžice. Inspirativních je mnoho dalších – třeba Svor, maličká víska na úpatí Lužických hor v Libereckém kraji, která sice není soběstačná a nemá tak velké zdroje, ale veškeré malé kroky dělá správně.
Co jsou to ty malé kroky?
Zpracovali si místní energetickou koncepci, zavedli energetický management, takže má perfektní přehled o tom, kde, za co a proč utrácí. Energeticky optimalizovali úplně všechny obecní budovy, kde díky tomu dochází k minimálním ztrátám. Vybudovali první zdroje a chtějí co nejdříve spustit sdílení v režimu aktivního zákazníka. Starostce Kateřině Jonákové se ale podařilo téma občanům racionálně vysvětlit a předat tak, že jsou teď všichni decentrální energetice nakloněni.
Pro mě je Svor důkazem toho, že když se k věcem přistupuje racionálně, lidi je začnou chápat a kopírovat. Protože vidí, že to funguje.
To máme Kněžice a Svor, jaký třetí příklad bys vyzdvihnul?
Lipová v Ústeckém kraji, to je opravdu unikátní příklad. Nám se tam totiž podařilo hodit historickou budovu do perfektního energetického standardu. To je pro Česko velmi významný příklad, protože ukazuje, že to jde i v památkově chráněných částech obcí a měst. A nejlepší na tom je, že si to lidé společně se starostou zvládli udělat vlastníma rukama.
Ostatně, to je pro mě a místní hlavní motivace, proč u nás dělat komunitní energetiku. Ten „do it yourself“ (udělej si sám) přístup. Na to v našem regionu hodně lidí slyší, protože ekonomická návratnost u těchto projektů není okamžitá, trvá to.
Skutečnost, že si můžeme sami nakreslit, postavit a zapojit fotovoltaickou elektrárnu s pomocí místních firem, je opravdu důležitá. V tom není žádný aktivismus ani Green Deal, který zní pro místní často cize až direktivně.
Obec Rybniště v Ústeckém kraji se rozhodla pro zavedení energetického managementu za pomoci open source softwaru. Ten v jejich případě umožňuje samoodečty propojené s QR kódy, nalepenými u všech měřidel. Odečítač tak nemůže udělat chybu. Velkou výhodou bylo i to, že do vývoje softwaru mohli díky jeho otevřené povaze jeho uživatelé sami zasáhnout a uzpůsobit jej podle svých potřeb. Do řešení postupně implementují i chytré měřiče vlastní výroby.
„Zjistili jsme například, že chytrý plynoměr se dá levně sestrojit z čidla na zavírání oken. Umí měřit množství pulsů, které software přepočte na kubíky,” vysvětluje starosta Roman Forfera. Měření je ale jen základem. Teprve úspory, které na jeho základě vznikají, jsou cílem. „Zjistil jsem, že kuchařky používají asi třicet let starý konvektomat, který každé ráno tři hodiny běží, jen aby se zahřál. Tímto způsobem jsme ročně zaplatili zhruba 30 tisíc korun. Investice do nového přístroje se vrátí za 3,5 roku,“ dodává starosta Forfera.
Tento a další příklady najdete v příručce Doporučení pro obce: Jak na komunitní energetiku.
Anna Michalčáková
+420 605 038 162
anna.michalcakova@uken.cz
